Zlomovým okamžikem...

...pro mě, ale vlastně i pro všechnu naši zvěř se stalo naše - moje a mého syna - nastěhování do nového bytu. Proběhlo v létě, po zralé úvaze a k velké úlevě všech zúčastněných, tedy mého tehdy ještě manžela, mého syna i mé. Měla jsem tedy svůj vlastní prostor, svoje vlastní prostředky, a mohla jsem uplatnit (konečně) svou vlastní vůli, to jest opatřit si - k velké radosti tehdy 13letého syna - chlupatého parťáka. Kristián byl výsledkem mnoha hodin strávených analýzou vlastností různých kočičích ras a volba na kočku britskou padla poté, co jsem se kdesi dozvěděla, že britky jsou klidné a něžné kočky. Ano, Kristiám je brit/Brit každým chlupem své kočičí osobnosti - je klidný a něžný, je rezervovaný a své pocity dává najevo jen velmi opatrně, jeho vztah k potravě je až asketický a je do mě hluboce a z celého svého vzácného srdce nekriticky zamilovaný. A já do něho taky. Propadla jsem jeho kouzlu na první pohled. To nikdy nezapomenu. Byl poslední z koťat z vrhu, který se v oné chovné stanici prý tak úplně nevydařil, byl proto vyexpedován bez PP a až po mém ujištění, že ho opravdu a nikdy, nikdy nebudu vystavovat. Jak jsem byla tenkrát hloupě důvěřivá! Všechny symptomy obchodní transakce mezi mnou a Kristiánovou původní majitelkou totiž nasvědčovaly, že se nejedná o nic jiného než o množírnu.